Neděle 13. dubna – tento den jsme se zúčastnili jedné z nejsmutnějších exkurzí našeho programu. Zároveň se však jednalo o jeden z nejvíce obohacujících zážitků.

Dojeli jsme do Lidic, českého města, které bylo za 2. světové války nacisty na přímý rozkaz Hitlera doslova srovnáno se zemí. Tato akce byla jednou z nejkrutějších odvetných operací druhé světové války. Navštívili jsme muzeum, kde jsme se seznámili s příběhy některých přeživších a s dopisy a dalšími dokumenty informujícími zejména o dětech té doby.

Poté naše kroky vedly tam, kde na místě zničených Lidic stojí dnes už jen pomník tamějším dětem, z nichž většina byla zavražděna a zbytek byl poslán k německým rodinám na převýchovu a poněmčení. Památník se nachází na místě, kde stávala škola. Některým více, jiným méně, ale všem nám vhrkly do očí slzy.

Zatímco se naše duše i mysli utápěly v hlubokém smutku, přesunula se naše výprava do Terezína, kde se nachází koncentrační tábor z období druhé světové války. S pomocí průvodce jsme prošli jednotlivými budovami a začali jsme si uvědomovat vše, co se tu mezi roky 1939 (koncentrační tábor byl v Terezíně zřízen až roku 1940; pozn. překladatele) a 1945 dělo. Během druhé světové války bylo město přestavěno na židovské ghetto a z pevnosti se stal koncentrační tábor. Viděli jsme například místnosti, kde byli vězni přijímáni, nuzné budovy, ve kterých byli ruští vojáci a židovští vězni, sprchy, místa, kde byli vězni ponižováni a mučeni, ale i popravováni (zastřelením či oběšením).

Poté jsme šli do krematoria, kde se nacisté zbavovali mrtvých těl vězňů, a navštívili jsme památník terezínským obětem i hromadný hřbitov, kde lze nalézt náhrobky židů i křesťanů.

Před památníkem připomínající mrtvé zahrál Carlos na klarinet část původní hudby z filmu Schindlerův seznam, čímž naše škola vzdala malý hold obětem holokaustu. Byl to velmi dojemný moment.

Navzdory hrůze těchto událostí je nutné, aby se o nich dnešní mladí lidé dozvěděli, pokud možno z první ruky. Je důležité vědět, co se událo v historii, abychom věděli, čeho se v budoucnu vyvarovat.

 

Napsala Esther Hernández

Přeložil Jiří Frantál