Po stopách Antonia de Cabezóna
V úterý 3. března jsme se, jako každý den, sešli všichni v 8:30 před školou. Ten den jsme měli v plánu putovat po stopách Antonia de Cabezóna. Odjížděli jsme odtud autobusem ke Castrillo Mota de Judíos a mířili jsme přímo k rodnému domu tohoto velkého tamního skladatele.
Antonio de Cabezón byl španělský renesanční skladatel a varhaník, který se narodil roku 1510 právě v Castrillo Mota de Judíos, malé obci nedaleko Burgosu, kde se na návsi na jeho počest nachází pomník s jeho jménem. V raném dětství oslepl a učil se varhaníkem v Palencii, v místní katedrále. V roce 1526 byl zaměstnán Isabelou Portugalskou, ženou Karla V., který byl v té době císařem Svaté říše římské. Jeho povinnosti spočívaly ve hře na klavichord (strunný nástroj) a na varhany. Převzal také pozici varhaníka v kapli zařízené Isabelou a zůstal s královskou rodinou po zbytek svého života. Po smrti Isabely vyučoval hudbě její děti, Janu, Marii a Filipa. Filip se poté stal španělským vladařem a Cabezón přijal pozici jeho dvorního varhaníka. O Cabezónově osobním životě je známo jen málo, s manželkou Luisou měl pět dětí, dva z nich byli úspěšní hudebníci. Cabezón zemřel v Madridu v roce 1566.
Většina Cabezónova přežívajícího díla byla publikována ve sbírce Libro de cifra nueva. Mnoho jeho skladeb bylo publikováno posmrtně jeho synem Hernandem.
Nejdříve jsme si prohlédli dům tohoto španělského skladatele, který opravdu vypadal velmi autenticky. Viděli jsme dvě vybavené místnosti a vyslechli si krátkou přednášku o Cabezónovi.
Také jsme měli možnost zazpívat si v místním kostele, z čehož jsme měli velkou radost. Zazpívat si naši oblíbenou píseň Santo v prostoru, kde je takhle působivá akustika, je pro nás vždycky krásný zážitek.
Poté už jsme ujížděli směrem k městečku jménem Torquemada. Naším cílem byla varhanářská dílna Acitores (el Taller de Organería Acitores, S.L.). Tam nás před vchodem do dílny vítali paní a pán, kteří nás provedli prostory dílny a podávali španělsky a německy výklad. Ukázali nám, jak postupuje výroba varhan od samého začátku, byl nám také vysvětlen celý systém varhan, jak varhany vlastně fungují. Dozvěděli jsme se, že výroba průměrných varhan trvá okolo šesti měsíců. Při tom, jak namáhavě to celé vypadalo, jsme se ani nedivili. Spíše nás překvapilo, že v této dílně se všechno dělá převážně ručně. Je zde zaměstnáno asi 13 lidí a je vidět, že svou práci vykonávají poctivě.
Po prohlídce jsme znovu sedli do autobusu, který nás vezl do Palencie. Tady totiž Cabezón vyrůstal u svého strýce a v místní katedrále se učil hrát na varhany. Po poledni jsme dorazili k místní konzervatoři, kde jsme měli domluvenou prohlídku. Viděli jsme pár učeben a shledali jsme, že vypadají téměř stejně jako u nás. Také nám byl vysvětlen princip vyučování na španělských konzervatořích. Po malé přednášce jsme se přesunuli do koncertního sálu, který byl jednoznačně dominantou naší prohlídky. Zde jsme si poslechli malý varhanní recitál díla Antonia de Cabezóna pod vedením jednoho z profesorů.
Po opuštění konzervatoře jsme se prošli po Palencii a spatřili pár historických budov a památek, jako například zmíněnou katedrálu.
Poté jsme se opět vezli, tentokrát jsme nabrali směr Burgos – hlavní město provincie. Po čtvrté hodině odpolední už jsme se nacházeli před katedrálou v Burgosu. Katedrála na nás už zdálky zapůsobila svým majestátním gotickým vzhledem. Díky své kulturní hodnotě byla v roce 1984 zahrnuta do světového dědictví UNESCO. Interiér katedrály nám vyrazil dech. Mohli jsme zde vidět také varhany pocházející z dílny v Torquemadě. Průvodkyně nám podala poutavý výklad v angličtině, a když se dozvěděla, že jsme všichni ze sboru, nabídla nám improvizované vystoupení v srdci katedrály. Nutno podotknout, že to byl výrazněji slavnostní zážitek než zpěv v kostele v Castrillo Mota de Judíos. Kolemjdoucí návštěvníci katedrály se zastavovali a se zájmem naslouchali. Po zazpívání tří skladeb – Solis praevia, Pater noster a naše oblíbené Santo – jsme obdrželi nadšený potlesk. Katedrálu jsme opouštěli s pocitem velmi příjemně stráveného času a omámeni ohromující atmosférou tohoto půvabného místa.
Po prohlídce katedrály jsme měli možnost koupit si nějaké jídlo nebo pití v obchodním centru Alcampo a v devět večer jsme unavení, ale spokojení mířili zpět do Lermy. V Lermě, kde si nás přebíraly naše rodiny, jsme stále ještě byli plní dojmů z tohoto velmi zajímavého dne.
Darina Kadrnožková
