Kapela (Banda de la Unión Musical de Lerma) při Hudebním sdružení v Lermě

 

Vznik Hudebního sdružení v Lermě se datuje do roku 1993, kdy radnice zahájila snahu o vytvoření místní kapely. Prvotně se tohoto úkolu ujal José Boyer, ten byl ale později nahrazen mužem jménem Fernando Moya.

Ze začátku měla kapela jenom asi 12 členů, ale po prvním veřejném vystoupení, které se odehrálo 5. září 1998, se stala v očích veřejnosti přístupnější a začali se připojovat další muzikanti.

Učitelský sbor se skládal pouze z jednoho profesionála (Fernando Moya), který zastával funkci jak ředitele, tak kantora na všechny vyučované hudební nástroje. Nyní kantorský sbor čítá asi 15 osob.

V roce 1997 kapela vytvořila Hudební sdružení a byly koupeny první hudební nástroje za peníze radnice.

Od roku 1998, kdy byl první koncert, se kapela nepřestala zlepšovat a neustále zvyšuje počet koncertů odehraných po celé provincii. Navíc se také účastnila mnoha hudebních setkání s ostatními kapelami.

Momentálně může Hudební sdružení nabídnout:  hudební školu pro děti od tří let a dospělé, kapelu Banda de la Unión Musical de Lerma, kapelu pro malé děti (tvz. Mini-Banda) a skupinu bubeníků. Navíc se členové uplatní i v jiných sdruženích a orchestrech.

V kapele hrají i studenti IES Valle del Arlanza z Lermy, kteří jsou zapojení do projektu s Gymnáziem Jihlava. Kapela je velice aktivní, odehraje několik koncertů ročně. Jejich přehled najdete na přiložené adrese.

 

Webové stránky Hudebního sdružení:  https://unionmusicaldelerma.wordpress.com/banda-de-musica-uml/

 

Adam Ruschka

 

 

Návštěva Banda de Lerma

Dne 6. března navečer byl náš sbor pozván na jednu z pravidelných pátečních zkoušek Kapely Hudebního sdružení z Lermy (Banda de Lerma). Spousta členů HSGJ kromě zpěvu hraje také na hudební nástroje v orchestru nebo jiných hudebních tělesech, a tak jsme byli všichni velmi zvědaví, jak taková španělská zkouška bude probíhat. Konala se v prostorách hudební školy. Zvenku mi budova vůbec školu nepřipomínala. Působila na mě spíše církevním dojmem (až na znak Lermy na průčelí). Oprávněně, protože škola se nacházela v bývalém klášteře Santo Domingo de Guzmán z roku 1617.

Když jsme vešli dovnitř, ocitli jsme se v jakémsi zastřešeném nádvoří, které obíhala vícepatrová arkáda. Potlačili jsme prozatím myšlenku si na tomto krásném místě zazpívat a vstoupili jsme do jedné z místností v přízemí. Tam už na nás čekala Banda de Lerma. Hudebníci seděli v půlkruhu a před nimi usměvavý dirigent. Sálala z nich dobrá nálada a touha něco nám předvést. Překvapilo mě, že se jedná pouze o dechové a bicí nástroje a že jsou zde lidé různého věku.  Očekávala jsem, že hudebníci budou spíše děti, protože zkouška probíhala právě ve škole. Později jsem se dozvěděla, že kromě zkoušek orchestru ve škole probíhají běžné individuální hodiny nejen pro dechové nástroje, jak je znám z hudebních škol u nás. Někteří členové našeho sboru zahlédli v orchestru své šikovné výměnné studenty nebo jejich rodiče.

Orchestr nám zahrál několik skladeb od španělských autorů. Všichni jsme se zájmem poslouchali. Spousta z nás oceňovala šikovné malé saxofonisty, příčné flétny či pozouny. Když dohráli, na oplátku jsme my zazpívali jim. K dispozici jsme měli právě „nádvoří“. Zazpívali jsme několik duchovních pomalých skladeb, které zde zněly naprosto úžasně. Akustika nás natolik okouzlila, že jsme nechtěli přestat zpívat. Myslím, že Bandě de Lerma se naše ukázka líbila, tak jako nám ta jejich. Po krátkém povídání a poděkování za příjemně strávený večer jsme se rozloučili a odešli jsme plni nových zážitků za svými rodinami.

 

 

Adéla Kolátorová