V pondělí, 2. března, jsme odpoledne zavítali do nedaleké vesnice Quintanilla del Agua, kde nás čekala prohlídka skanzenu následována naším vůbec prvním koncertem před španělským publikem.

Nikdo z nás netušil, co se ukrývá za vstupní branou do skanzenu, ale rozhodně byly překonány veškeré naše představy. Překvapila nás hned několik věcí, jako například rozloha, celého skanzenu, která nebyla vůbec malá, nebo množství času, které pan Yáñez výstavbě celého skanzenu věnoval. A ano, celý skanzen postavil on sám, vlastníma rukama a ve svém volném čase. Celé jeho dílo má představovat vesnici a životní styl v ní, který je typický pro obyvatele regionu Burgos. Domy, které ve skanzenu stojí, jsou často jen bílé a základním stavebním materiálem je bezesporu dřevo, které propojuje domy přímo s přírodou. Měli jsme možnost nahlédnout do částí domů, ve kterých byla k vidění i různá řemesla.

 

Po prohlídce celého areálu skanzenu, jsme se odebrali na malý dvůr, který se nacházel uprostřed domů ve skanzenu, kde se dříve konala divadelní představení a začali se připravovat na koncert a další hudební i taneční čísla. Moderování koncertu, který trval hodinu a půl, se chopily Lucie Hrdličková a Kristýna Dvořáková, které byly v Lermě na tříměsíčním pobytu v rámci projektu Erasmus+.

 

Celý koncert jsme zahájili sólovými výstupy na piano, housle, kytaru, violoncello či klarinet a přehlídkou horáckých tanců v krojích. Na úplném konci našeho koncertu pak vystoupil sbor. V publiku, které čítalo bezmála 80 diváků, nás přišli podpořit nejen lidé z vesnice a jejího okolí, které jsme o koncertu informovali díky vyvěšenému plakátu, který navrhla jedna z řad našich zpěváků Dominika Krásenská, ale i naši španělští kamarádi s rodinami, u kterých jsme náš pobyt v Lermě strávili. Náš výstup se jim, zdálo se, velmi líbil, protože nás odměnili potleskem ve stoje a tím nám také zajistili početné publikum na našem dalším vystoupení. V úplném závěru jsme ještě přidali pár skladeb, které jsme naštěstí měli v záloze, vyslechli velmi pozitivní reakce ohledně koncertu, ochutnali opravdu výtečné mandle v cukru, udělali několik společných fotek na památku a plni dojmů z opravdu nevšední návštěvy se vydali zpět do Lermy.

 

Závěrem už jen dodám, že jsem si před koncertem nebyla vůbec jistá, jestli se vše povede jak má, ale s každou další skladbou, kterou jsme zpívali, jsem si koncert začala více a více užívat a to i díky těm vlídným tvářím publika.

 

 

Adéla Kulhánková

 

 

O Felixu Yáñezovi

Felix Yáñez se narodil ve vesnici jménem Quintanilla del Agua (Burgos) v roce 1960. Byl žákem řemeslníka Fidela Izquierda a sochaře Ismaela Ortegy. V 18 letech se začal věnovat svým vášním: keramická hlína, sport a láska k venkovu a rodné vesnici.

Část z jeho sochařských děl se spojuje s uměleckým hnutím známým jako arte  povera, což v italštině znamená "chudé umění". Je to termín zavedený kvůli použitým materiálům, zbytkům (železo, hřebíky, látka) nebo materiálům převzatých z přírody, jako je listí, dřevo nebo kamení.

Získal několik významných ocenění a cen. Vytváří svá díla ve své umělecké dílně v Quintanilla del Agua, kde také žije. Vystavuje a prodává na významných trzích po celém Španělsku.

 

Territorio Artlanza

S více než 7000 metry čtverečními je to největší sochařská stavba na světě stvořená pouze jedním člověkem. Tato stavba, vyrobená z recyklovaných materiálů (ze zbytků zbořených domů, ze skládek atd.), představuje kastilské město ve středověku. Uvnitř, kromě typických kastilských fasád, můžeme vidět několik muzeí, jako je etnografické, muzeum fotografie nebo muzeum keramiky.  Vše je v měřítku 1:1. Nachází se ve vesničce jménem Quintanilla del Agua poblíž města Lerma. Slavnostní otevření proběhlo 20. února 2006.

 

Měl jsem to štěstí a toto dílo jsem mohl navšívit. Byl to neuvěřitelný zážitek, pro mě hlavně proto, že to zvládl postavit pouze jediný člověk, a to je na tom to obdivuhodné. Je velice těžké popsat takovéto místo slovy, to se prostě musí navšívit. Nejvíce se mi zde líbilo menší nádvoři s jezírkem a malým mostem přes něj, které se nacházelo kousek od vstupu do této středověké vesnice. Též mě překvapilo, jak všechny ty domy byly dříve malé. To musí potvrdit hlavně naši vysocí kluci, kteří museli chodit skoro po rukou, aby se vůbec mohli dovnitř podívat. Myslím, že můžu říct se 100% jistotou, že se nám na tomto místě všem líbilo. Byli jsme spokojení,a to nejen  proto, že jsme měli tu možnost si zde zazpívat.

 

 

Rudolf Lang